Voda na pozemku
Na prudkém svahu voda nepočká – odteče dřív, než se vsákne. Učíme se ji zachytávat, zadržovat a distribuovat zpátky tam, kde ji zahrada potřebuje. Od první jímky u skleníku až po vodojem na vrcholu pozemku.
Voda je na našem prudkém svahu téma číslo jedna. Učíme se ji zachytávat, zadržovat a distribuovat – a každý krok podmíňuje ten další. Je to běh na dlouhou trať, ale stojí za to.
Proč je voda tak složité téma
Na prudkém svahu voda nepočká. Déšť přijde, odteče a zmizí dřív, než se stihne vsáknout. A s tím jak se klima mění – přívalové deště střídají dlouhá sucha, v zimě ubývá sněhové zásoby – je zachytávání vody čím dál důležitější.
Jenže vodu na pozemku nelze řešit izolovaně. Všechno podmíňuje všechno. Než začnete budovat rybníček nebo jímku, musíte mít vyřešené terasy, cesty a základní terénní úpravy. A ty jsou podmíněné tím, kde stojí skleník, jak je odizolovaný dům, kudy povede příjezdová cesta. Proto je tohle téma s námi od samého začátku – a teprve postupně se posouváme od plánů k realizaci.
Práce s hlínou – základ všeho
Na prudkém svahu platí jedno železné pravidlo: hlínu, kterou vykopete, musíte někam přesunout. Nejdřív dáte bokem kvalitní skrývku – tu dobrou ornici. Z horší hlušiny pak tvarujete terasy, valy a rovné plochy. A teprve na závěr skrývku vrátíte zpátky nahoru jako vrchní vrstvu.
Tohle není jen popis práce – je to logika, která určuje pořadí všeho ostatního. Nejdřív skleník, záhony, izolace domu. Pak cesty. A teprve pak vodní prvky, které cesty a terasy potřebují jako základ.
Cesty jako základ pohybu i vody
Cesty jsou klíčové – a ne jen pro pohyb po zahradě. Propojují dům uprostřed prudkého pozemku s příjezdem a s jednotlivými částmi zahrady. Chceme, aby byly bezbariérové a sjízdné elektrickými vozítky až do nejvyšších částí pozemku. Teprve až budou cesty hotové, otevřou se nám možnosti pro rozvody vody, zemní kolektor a další systémy, které pod nimi povedou.
První krok: 10m³ jímka u skleníku
První konkrétní krok k zachytávání vody se děje právě teď. Vedle skleníku vzniká dobře definovaná plocha – ideální místo pro zakopání 10m³ jímky na dešťovou vodu. Jímka bude zachytávat přívalové deště a vodu distribuovat dále po pozemku v dobách sucha. Je to malý krok v kontextu celého pozemku, ale důležitý – první funkční článek budoucího systému.
Carport s fotovoltaikou a sběrem dešťovky
Plánujeme zastřešení pro auta – carport. A protože střecha tak jako tak něco stojí, dává smysl ji udělat z fotovoltaických panelů. Dnes jsou solární panely cenově srovnatelné s kvalitní krytinou, takže místo střechy, která jen zakrývá, budeme mít střechu, která vyrábí elektřinu. A zároveň sbírá dešťovou vodu – plocha carportu bude velká a voda z ní půjde rovnou do jímky.
Stejný princip chceme postupně uplatnit i na dalších střechách na pozemku – druhý domek, garáž. Všechna tato voda by se měla dostat zpátky na pozemek, ne odtéct do kanálu.
Vodojem v nejvyšší části pozemku
Dlouhodobý plán je vytvořit vodojem v nejvyšší části pozemku. Máme tam chatku, která by šla podsklepit – a ten sklep je ideální místo pro nádrže. Proč? Protože v nezámrzné hloubce voda nepromrzne, teplota je stabilní a hlavně – z nejvyššího bodu pozemku vznikne samospád.
Samospádová tlaková voda po celém pozemku znamená, že budeme mít dostupné hadice a závlahy všude, kam sahají rozvody – bez pumpy, bez tlakové stanice, bez neustálého přenášení konví. Na prudkém svahu, kde každý krok nahoru něco stojí, je tohle velká úleva.
Jak to celé spolu souvisí
Voda, energie, automatizace – to nejsou tři oddělená témata. Přečerpávání vody z nižších nádrží do vyšších bude pohánět fotovoltaika. Spouštění čerpadel poběží automaticky podle stavu hladin a výroby elektřiny. Vodojem nahoře zajistí tlak dole.
Je to systém. A my ho stavíme postupně, krok za krokem, podle toho jak se nám otvírají možnosti. Není to rychlé – ale každý hotový krok drží pevně a nese ten další.
Novinky z tohoto tématu
Od kamaráda Mirka, specialisty na moruše, jsme získali další dvě naroubované sazenice. Vysadili jsme je do horní části zahrady, která je opravdu hodně vyschlá a trpí suchem. Učíme se z loňska a tentokrát jsme vybrali výhodnější místa – tak nám držte palce, ať se chytnou.
V pěti lidech jsme desetikubíkovou jímku spustili do vykopané díry u skleníku. Bez minibagru, který ji přidržoval, a bez sousedské výpomoci bychom to nezvládli. Teď nás čeká opatrné obsypání – a i tady se snažíme využít, co máme přímo na zahradě.
V únoru se mi podařilo sehnat větší množství štěpky a říkal jsem si, co s tím vším budu dělat. Dnes vím, že to byla jedna z nejlepších věcí pro naši zahradu. Bez mulčování štěpkou by mi letos v těch obrovských vedrech spousta keřů a stromků odumřela.
Dnes jsme se sešli, členové a příznivci spolku Život mě baví, na tradičním setkání na konci prázdnin – a byl to nádherný den. Vzájemně jsme si vyměnili vzorky úrody, ochutnávali rajčata a papriky, probrali jsme, jak nám letošní sucho zamíchalo pěstováním – a hlavně jsme se strašně nasmáli.
Výkop pro jímku se ukázal jako mnohem větší oříšek, než jsme čekali. Pod povrchem se skrývala skála, takže místo bagru přišlo na řadu kango a spousta ruční práce. Ale i z toho, co jsme vykopali, vznikne něco užitečného.
Naše zahrada se stává tématem diplomové práce. Student oboru energetika z VUT u nás bude řešit chytré řízení zásob vody na zálivku propojené s fotovoltaikou a bateriemi. Přesně tohle jsme si přáli – nebýt jen sami pro sebe, ale spolupracovat i se školami.
Dneska dorazila na zahradu desetikubíková jímka na dešťovou vodu. Pořádný kus, se kterým byla pořádná fuška – ale je to další krok, jak se poprat se suchem i s přívalovými dešti.
V minulé novince jsem sliboval, že do vyvýšených záhonů přijdou drenážní trubky na přímé zalévání. Slib jsem splnil – a řídil se přitom osvědčeným tipem od kamaráda, kterému to na jeho přírodní zahradě funguje léta.