Když jsme před pár týdny dovezli desetikubíkovou jímku, psali jsme, že to nejtěžší nás teprve čeká. A měli jsme pravdu – jen jsme netušili, jak moc.
Skála, se kterou nikdo nepočítal
Plán byl jasný: vykopat díru vedle skleníku a jímku do ní zapustit. Jenže o tom, co se skrývá pod povrchem, jsme neměli tušení. A ukázalo se, že přímo v místě výkopu je skála.
Začátek ještě šel hladce – část díry se dala vybrat bagrem. Ale jakmile jsme narazili na skálu, bagr byl najednou k ničemu. Museli jsme sáhnout po kangu, skálu ručně rozbíjet na kusy a teprve pak ji bagrem z díry vytahovat. Skoro celý výkop se tak nakonec dělal kombinací kanga a ruční práce. Pomalé, pracné, ale jinak to nešlo.
Nic nepřijde nazmar
Hlínu a hlavně kameny, které z díry vytahujeme, odvážíme damprem na jiné místo na zahradě. Nezůstanou tam ležet ladem – z celého tohoto materiálu vybudujeme novou terasu. A ta nám poslouží hned dvakrát: zpevní svah a zároveň bude lépe zachytávat vodu, místo aby stékala pryč. Z problému se tak stává materiál pro další kus zahrady.
Co ještě zbývá
Ještě nás čeká vykopat skruž, která v místě díry původně byla. Nezahodíme ji – přesuneme ji jinam, kde bude sloužit jako montážní šachta. Právě do ní svedeme rozvod vody do skleníku i ze skleníku a poslouží také k odvzdušnění a vypuštění systému před zimou, aby nic nezamrzlo.
Je to dřina, ale kus po kuse se to skládá dohromady. A až bude jímka na svém místě a rozvody hotové, budeme mít konečně systém, který si s vodou na pozemku poradí.