Vzpomínáte na jaro, kdy jsme vyvýšené záhony u skleníku pracně stavěli, řešili fólii a lišty a pak je vrstvu po vrstvě plnili dřevem, hnojem a štěpkou? Tehdy to byla spousta práce a otázka, jestli se to všechno vyplatí. Teď máme odpověď – záhony se osvědčily.
Papriky, které se sotva vešly do mísy
Největší radost nám dělají papriky. Narostly do velikosti, jakou bychom od první sezóny nečekali – dlouhé, masité a sladké, sotva se vešly do mísy. Vedle červených dozrávají i žluté a oranžové. Když je člověk trhá přímo z rostliny orosené po dešti, je to úplně jiná paprika než ta z obchodu.
Nejen papriky – celá spíž na pár metrech
Záhon u zdi skleníku se za sezónu proměnil v hotovou spíž. Po tyčkách šplhají okurky, kterých jsme natrhali celý kbelík, a mezi paprikami roste statný pórek. Velkou radost nám udělaly i řepy – poprvé se nám urodily krásné velké kusy. Doposud se nám je nedařilo pořádně vypěstovat, ale ve vyvýšených záhonech se jim dařilo skvěle. Na ploše několika metrů čtverečních se urodilo víc, než jsme čekali – a to je teprve první rok, kdy se záhony teprve rozjíždějí.
Konec sezóny a příprava na další
Jak některé rostliny dojdou, postupně je vytahujeme a záhony chystáme na další rok. Půda ve vrstvených záhonech je krásně kyprá a prokořeněná, takže se v ní i pořádně zakořeněné rostliny vytahují snadno. Přesně kvůli tomuhle jsme to celé stavěli – aby půda žila a rok od roku byla úrodnější.
První sezóna nám potvrdila, že cesta vyvýšených, vrstvených záhonů byla správná. Dřina na jaře se vrátila v plných mísách na podzim – a příští rok už budou záhony ještě usazenější.