V příštích dnech má přijít pokles teploty, a tak jsme se rozhodli radši sklidit všechny venkovní papriky najednou. Stihly nám krásně dozrát – a to i díky tomu, že jsme je měli předpěstované pod světly. Sázeli jsme až po zmrzlých, ale už jako pořádně silné sazenice, takže měly náskok a sezónu zvládly tak akorát.
Letos poprvé – a hned se zadařilo
Papriky jsme zkoušeli letos vůbec poprvé a musíme říct, že se docela dost povedlo. Úplně nejvíc se nám osvědčila a zároveň nejvíc chutnala odrůda Corno Rosso, kterou jsme koupili od Permasemínek. Dlouhé, sladké papriky, které si nás získaly na první kousnutí – ty budeme příští rok určitě sázet znovu.
Pokus: vyštipovat, nebo nechat být?
Zkusili jsme si i malý pokus. Papriky ve skleníku jsme vyštipovali a postupně vyvazovali do výšky. Venkovní papriky jsme naopak nechali růst, jak chtěly – nijak jsme je nezastřihávali, jen jsme je přivazovali k oporám, aby se pod náloží plodů nelámaly. Bylo zajímavé sledovat, jak se obě party chovají jinak.
Přírodní provázky, které se postarají samy
Na vyvazování jsme použili přírodní provázky, a teď se nám to vyplatilo. Když rostliny po sezóně likvidujeme, nemusíme provázky vůbec oddělávat a řešit – prostě to celé poputuje na kompost a provázky se tam samy rozpadnou. Žádné zbytečné dolování plastů z uschlých rostlin.
Dvě bedýnky navíc – a hurá na zpracování
Nakonec jsme posbírali ještě dvě pořádné bedýnky paprik, takže se teď musíme rychle vrhnout na zpracování. Budeme to kombinovat: část naložíme na podélné pásky do sklenic a zavaříme tak, aby zůstaly aspoň částečně křupavé. Zbytek proměníme v čistě paprikovou pastu – půl na půl papriky a cibule, všechno se to rozvaří a zasteriluje. Z letošní úrody tak budeme mít radost ještě hluboko do zimy.
Záhony necháme na pokoji
Záhony po paprikách necháme, jak jsou – žádné rytí. Jen do nich nejspíš vysejeme svazenku, která do zimy ještě stihne vyrůst. Pak přirozeně lehne, zetlí a půdu obohatí o živiny. Přesně v duchu toho, jak zahradu stavíme: co nejvíc necháváme pracovat samotnou přírodu.