Brno teď prochází první letošní vlnou veder. Venku přes 33 °C, v dalších dnech podobně – a náš skleník to pocítil naplno. Včera mi žena řekla, že teploměr uvnitř se zastavil na zarážce: 50 °C. Pro rajčata a papriky je to katastrofa – nad 35 °C přestávají kvést a plodit, nad 40 °C trpí nevratným poškozením.
Budík v 5 ráno
Zpráva o 50 °C mě přiměla vstát v pět ráno a okamžitě začít řešit. Konzultoval jsem různá řešení – ventilátory, řízenou ventilaci, stínicí sítě. Ale náš skleník má okna na olejových pístech, která se otevírají automaticky – a natáhnout látku nebo geotextilii zvenku ani zevnitř by bylo komplikované. Zevnitř by navíc horký vzduch zůstal uvězněný uvnitř a nedostal by se ven.
Vápno jako záchrana
Nakonec jsem sáhl po řešení, které znají zahradníci po generace: vápenný nátěr. Zajel jsem do Bauhausu, koupil vápno, rozmíchal v kýbli na řídkou kaši – konzistencí něco jako řídký jogurt – a natřel celý skleník zvenku.
Vápno funguje jako filtr světla. Odráží a pohlcuje infračervené záření – tedy tu část slunečního spektra, která zahřívá. Zároveň propouští viditelné světlo, které rostliny potřebují pro fotosyntézu. Rajčata, papriky a okurky dostanou dost světla na růst, ale skleník se nepromění v horkou troubu.
Důležité je pokrýt celou plochu rovnoměrně – ne jen pár cákanců. Já nejdřív udělal jen takové čáry, ale pak jsem to natřel kompletně. Teprve pak to začalo fungovat správně.
Výsledek
I v těchto vedrech se teplota uvnitř drží kolem 35 °C – což je stále hodně, ale pro rajčata a papriky snesitelné. Z 50 °C na 35 °C je zásadní rozdíl.
Co bude dál
Vápenný nátěr je zatím dobré řešení – ale chci vědět přesná čísla. Proto si pořizuji senzory teploty a vlhkosti, které budu měřit současně uvnitř skleníku i venku. Teprve až budu mít data z několika horkých dní, rozhodnu se, jestli bude potřeba přidat ventilátory a řízenou ventilaci, nebo jestli nátěr s automatickými okny stačí.
O výsledcích měření a dalším kroku napíšu, až budu mít senzory nakoupené a odzkoušené.