Každý správný zahradník o tom sní. Já jsem to letos konečně dotáhl do konce – postavil jsem si vlastní skleník.
Proč skleník?
Jaro je v Čechách nevyzpytatelné. Mrkev zasadíte v dubnu a přijdou mrazíky. Rajčata vysadíte příliš brzy a ztratíte celou sadbu. Skleník tohle riziko odstraní – a navíc prodlouží sezónu na obou koncích. Začít se dá už v únoru a sklízet až do listopadu.
Co jsem zvolil
Rozhodoval jsem se mezi hotovou stavebnicí z hobby marketu a skleníkem na míru. Nakonec zvítězila stavebnice – hliníkový profil, polykarbonátové panely, rozměr 4 × 2,5 metru. Dost velký na to, aby se tam vešla rajčata, papriky i přepěstování sazenic. Dost malý na to, aby ho zvládl jeden člověk o víkendu.
Stavba krok za krokem
Základ byl nejdůležitější. Vykopat rovnou plochu, nasypat štěrk, uložit betonové obrubníky – to zabralo celé první dopoledne. Na rovném základě pak skleník stojí pevně a dveře se nezasekávají.
Hliníkové profily do sebe zapadají překvapivě snadno. Výrobce sliboval „montáž bez nářadí” – lhal. Ale stačil imbusový klíč a dvě hodiny trpělivosti. Polykarbonátové panely jsem seřízl na míru a zasadil do drážek.
Celková doba stavby: dvě soboty.
Největší zádrh: šroub, který se ukryl v trávě a 20 minut odolával hledání.
Co jsem zjistil po první sezoně
Skleník hřeje rychleji, než jsem čekal. V dubnu tam bylo o 15 °C více než venku – rajčata mi šla skvěle. V červenci jsem ho naopak musel intenzivně větrat, jinak by se zelenina uvařila.
Větrání je klíč. Příští rok pořídím automatický otvírač okna – takový, co se otevře sám při určité teplotě. Ušetří to spoustu nervů.
Doporučení pro ostatní
Pokud váháte, jestli do skleníku jít – jděte. Zahrada s ním dostane úplně jiný rozměr. Začněte menší, než si myslíte, že potřebujete. A nezapomeňte na odvodnění – voda si vždy najde cestu tam, kde ji nechcete.
Přijďte se podívat každou sobotu dopoledne, skleník uvidíte hned u vstupu.